Ž
á
d
á
m
e
v
š
e
c
h
n
y
c
o
t
o
h
l
e
d
o
č
t
o
u
a
ž
d
o
k
o
n
c
e
o
l
a
j
k
z
e
s
o
u
c
i
t
u,
f
a
k
t
j
a
k
o.
N
e
u
m
í
t
e
s
i
p
ř
e
d
s
t
a
v
i
t
v
y
l
u
m
p
o
v
é,
k
o
l
i
k
t
o
d
a
l
o
p
r
á
c
e.
Bydlíme spolu už devět měsíců a on se mě dodnes ráno s nadějí ptává, jestli dnes večer přijdu a já se pak ptávám, jestli smím zůstat celou noc. Je mi čtyřicet devět, jemu o osm víc. Jsme tolik, tolik vděční.
Mají nás tam nahoře asi rádi.
#životzromanu
#v
ěci_nejlepčejši
"Chceš balónek?"
Dvouletý chlapeček sáhne po růžovém a už běží maminka, radikálně mu ho bere a: "Vyber si modrý nebo zelený".
Ptám se proč - tak prý proto, že je to kluk přece.
Chlapeček i já jsme zmatení.
Byli u nás na večeři známí. Projevili se jako plnotuční rasisti (vadí Vietnamci, vadí Ukrajinci, vadí Romové).
Nestáli mi za konflikt, tu večeři dostali.
ALE PLÁNOVANÝ DEZERT - VANILKOVOU ZMRZLINU S HORKÝMI MALINAMI JSEM JIM ZA TREST NEDALA! 😡
Na zastávce autobusu rodina s malými dětmi; pohorky, batohy, kůzlečí nadšení.
Tatínek: „Hlavně se nám nepoztrácejte. To jsme vám s maminkou neřekli, my jsme měli dřív dětí deset. Teď už jen vás dvě.“
Nejde se nesmát.
#lidijsouf
ájn
Mým dcerám, stejně jako mnohým jiným dětem letos umřel táta a není to lehký proces, obzvlášť pro TuPrvní. Ovšem tento dopis, který dnes dostala ve škole na vánoční besídce, zasáhl asi nejvíc mě.
Ta učitelka je úžasná.
(Nebrečím, to ta rýma.)
Ráno ji „bolelo bříško“. Bylo mi jasné, že nejspíš zápal švindlů, ale nechala jsem ji doma. Teď svítí sluníčko a ráda by na hřiště.
- No nikam, jsi přece nemocná.
- A jo, já zapomněla.
Takže tak. 😎
On má tři děti, já mám tři děti. Díváme se na ně, jak i se svými partnery (aktuálně celkem 10 našich dětí) sedí společně u jednoho stolu a řeknu vám, tohle je fakt super.
TaTřetí: Můžu dostat k snídani kakao se šlehačkou?
Matka: Se posereš.
TaDruhá: 😂😂😂
Matka: Čemu se směješ?
TaDruhá: Výchově třetího dítěte. Mně bys tenkrát ještě řekla něco jako Ne, bolelo by tě bříško.
#my4holky
Kolegyně č. 1: Ty sis koupila novej hrnek?
Kolegyně č. 2: Ty sis koupila novej hrnek?
Kolegyně č. 3: Ty sis koupila novej hrnek?
Kolegyně č. 4: Ty sis koupila novej hrnek?
Víc kolegyň nemám.
Jo a po šesti letech jsem si do práce koupila novej hrnek.
Vysvětlím zákaznici, jak nakombinovat nákup, aby dosáhla slevu. Ušetřila čtyři stovky.
A ona odmítne přidat k nákupu i blbý dvě koruny na charitu.
Dvě koruny.
Shit.
Zákaznice: Dejte mi igelitku.
Já: Látkovou ekologickou raději nechcete?
Ona: Kdepák, těch já doma mám!
Dnes a denně, dokola, furt. Člověk by nevěřil, jaký problém pro tolik lidí je vzít si tašku, když vědí, že jdou nakupovat.
Tuhle v hotelovém pokoji:
- Když už tady ta TV je, že bychom ji tentokrát i zapli?
- A žijeme až na takové hraně?
Zapli. Přepínali. Reklama, něco, něco, reklama, něco, reklama. 10 min, konec.
7 let bez TV já, pár let pauzy on = není návratu.
(Jak vy to proboha dáváte?)
Pamatujete na psaníčka ze základky? Napsat vzkaz, přeložit papírek, poslat po třídě. Adresát udělá totéž a pošle zpět. Romantika.
A jedna perla od kamarádky:
- Boháčková, chci s tebou chodit.
- Už někoho mám.
- Ty děvko.
😂
Ahoj. Cvičná zpráva.
Dnes to byl můj sedmý den na JIP, už zas chvíli udržím mobil v ruce a vidím na písmenka. A až se jim tady vymotám ze všech kanyl, cévek, drátků a hadiček, možná zas přijdu zpět.
Dnes si jděte brzo lehnout, jo? Ať jste zdraví. Já jdu hned.
Poslední den v roce moc lidí oblečení nekupuje, ale ta nerozhodná paní tady kvůli kabátku byla od rána už 4x. Nakonec přišla i s manželem.
Manžel: Nelíbí se mi.
Paní: Mně jo.
M: Ty rukávy jsou divné.
P: To se tak nosí.
M: Jak chceš, ale já s tebou nikam chodit nebudu.
P: Beru!
Pohřební ústav, ve kterém jednáte s panem Nezbedou, v krematoriu bude připraven pan Anděl, o uložení rakví do hrobů se stará pan Navrátil a o urny Rozsypal… tatínek by se tam dnes smál s náma, jsem si jistá!
Kdybyste si měli vybrat, kde nečekaně umřít, nedělejte to, jako otec mých dcer, v Ugandě. Úmrtní list nutný k přiznání sirotčího důchodu jsem od nich dolovala 10 měsíců (snad už je na cestě), přičemž po mně chtějí celkem 46 dolarů za dárky pro úředníky a ministra.
#shittohleto
Kuřáky na zastávkách slušně vyzývám, ať s tím jdou dál. (Jo, vím, prudím.) Puberťáci poslechnou, ta paní 55+ dnes ne, ani přes argument "Jsou tu děti" se prostě nezvedla. To máme stárež! 😤
Dvoudenní absence prvňáka si žádá trest. Tohle. Jde o doplnění školní práce (navíc ke třem až čtyřem běžným d. úkolům - denně zaberou s přípravou tašky cca 40 min a to je dcera rychlá). Vím, že jsou i děti, které u toho večer po kroužcích usínají.
Protesty? Zbytečné.
Kolegyně: Napsal mi, že mi 'přeje sluníčkový den plný drobných radostí a milých překvapení' a víš, jak já tohle ulepené cukrování nesnáším. Tak jsem mu odpověděla: "Má chcát."
😂
#mademyday
48. Už skoro měsíc si na to zvykám. Taky nevím, jestli se to ve válce ještě smí, ale když se takhle natočím bokem a takhle vysunu tu nohu (pak taky tohle zrcadlo zeštíhluje), tak za mě dobrý.
Stejně je nejvíc hlavně to zdraví a světový mír, neasi.
Rodiče té holčičky, co ji hlídám, se budou brát. Budu s nimi celý den na svatbě. Holčičce je rok a půl, přes den odpočívá. Budou tam volné pokoje. Takže co?
Takže nejenže pojedu na svatbu, já taky půjdu po obídku spinkat!
Postup oblékání podvazkového pásu:
1. Podvazkový pás
2. Kalhotky
3. Jo, fakt
Ono když to máte obráceně, tak asi jen na tu boudoir fotku, protože třeba čůrat se s tím takhle nedá. Vlastně ani na tu fotku se pak koukat nedá.
Konec trapné rady od matky, pa, zlatíčka.
Dnes intenzivní zážitek. Já - přes silnici. On - cca 45 let, 80 kg, plnovous, testosteron, ostré rysy, hnědé vlasy, uhrančivé oči, tmavá košile, v temně modrém BMW, čeká, než přejdu. Oční kontakt. O setinu vteřiny delší, než je obvyklé.
Ach.
Mám to ale pozorovací talent!
TaTřetí (8) dnes řekla holčičce od sousedů (10), že je lesba (mají totiž už rok v plánu vzít se s její nej kamarádkou a podnikat spolu v oboru ZOO) a maminka té holčičky jí obratem zakázala se s mou třetí dcerou dál kamarádit. Tolik od nás k MDŽ.
Skoro nikdy mi nevolá. Takže stres, vidieť jeho číslo. A on: „Jajka, pri telefóne tvoj oco. Chcel som ti len povedať, že na teba myslím. Práve teraz na teba myslím a je mi po tebe smutno. Príď zas čo najskôr aj s dievčatami. Mám ťa rád.“
Plakala som len trochu.
Američtí vědci by měli konečně zjistit, proč od čtyř do šesti koukáš jak tydýt do stropu a nemůžeš zaboha zabrat, ale těsně před budíkem bys spala až to bolí. Vždycky.
Narodila se mi čtvrtá dcera, je malinká jako panenka a nemůžu jí už třetí den vybrat jméno. Napadlo mě jen Alžběta, ale není to ono. Prosím vás, poraďte mi, ať můžu ještě usnout.
#mujsen
Naproti mně usměvavý děda s holčičkou. Ta mu nahlas čte.
Děda: Nerušíme vás?
Já: Vůbec ne, taky poslouchám.
On se podívá z okna: Ale je tady krásně, že?
Ano. Je. Je tady krásně a dnes svítí slunce.
#lidijsoufajn
#spokojenytvit
Viděla jsem ráno v parku pána, jak leje ke schnoucímu stromu vodu z petky. Líbilo se mi to.
Až půjdu odpoledne z práce, vezmu tam dvě lahve. A zítra taky. Adoptujeme s tím pánem strom.
Spadla jsem z koloběžky. Postopadesátý se to zkrátka nepovedlo. Ale čert vem naraženou bradu, díry v kalhotách a krvavá kolena, mám ohromnou radost z toho chlapce školního věku, co byl ihned u mě a ptal se, jestli jsem v pořádku a nabízel pomoc.
#lidijsouf
ájn a někteří už od mala
Držení palců vám jde bezkonkurenčně, kamarádi, děkuju.
Získala jsem ten
#newjob
!
Už jsem si zkusila 100 profesí a teď to bude, po současném fashion světě, zas úplně odjinud.
Odcházím do Člověka v tísni. 🥰
Jdeme tmou, na chodníku před námi se třpytí krystalky sněhu.
On: „Přesně takhle, za měsíčního svitu se v namibijské poušti hledají diamanty.“
Wow. Chodit (tmou) s panem mineralogem mi stále nezevšednělo.
Dnes se stalo:
Pán: Dobrý den, jdu na ten plyn.
Já v županu a s mokrou hlavou: Dobrý den, právě jsem se osprchovala.
Takže, kamarádi. Jsou-li reálné scény z pohádek pro dospělé, jsou reálné i ryby se třemi přáními, ubrousky prostři se a šťastné konce z pohádek pro děti. Vydržať.
A jak jste v roce 2018 vypadali vy?
Mno, bylo mi 44 a tohle je jedna z posledních fotek před radikálním zkrácením účesu. Jinak to se mnou myslím nebylo úplně špatný 🤓.
A jak jste v roce 2018 vypadali vy?
(Z Lipna jsem nas odridila na Dachstein a zpet a lezla po horach.
Asi by se dalo rict, ze to byl uplne jiny zivot. Ale uz zase dokazu trochu chodit. Treba do auta uz dojdu bez voziku. Ovsem ridit uz nezvladnu.
Ano, byl to uplne jiny zivot.)
Příběh pokračuje:
Holčička ho chytí kolem krku: Dědo, já tě zpátky domů nepustím.
On: Musíš, čeká mě tam babička. To bych si musel hledat novou. A takovou už nenajdu.
(Šíleně by mě ta babička zajímala!)
Každičké ráno ve školce volá, zatímco už běží pryč, stejnou větu: "Ahoj mami mám tě láda miluju tě máš hezký vlasy bude se mi po tobě stýskat jdu ti zamávat!"
#miluju
Nějakou chvíli už přemýšlím, kde najít další užitečný vedlejšák. No a dnes jsem takhle něco nesla kamarádce, mluvíme mluvíme... a od příštího týdne budu s klaunským nosem chodívat číst pohádky a kreslit s dětmi v nemocnici. Funguje to. 🤡
Starý pán kupuje svetřík: Ona jezdí do lázní, v tom bude krásná.
- Víte velikost?
- Není vůbec velká, je pěkná.
Nakonec odchází s XXL.
A jiný bere dívčí nátělník.
- Na jaký to potřebujete věk?
- 87
- Ale to je dětská velikost.
- To nevadí, ona už je taková maličká.
2x
#laskyplno
Odložím si.
- Máme pocit, mami, že se ti zas vrátila puberta. Randíš, seš furt na mobilu a jednou za dva dny se přijdeš vyspat domů,
dí mé dcery, co mezitím pečou pumpkin pie, píší poslancům a s kámoši už nepaří do rána, ale uvaří si večeři a o půlnoci jdou spát.
#my4holky
Všeho do času.
Už nás to definitivně nebavilo.
Přestali jsme se s panem mineralogem navštěvovat.
Nastěhovali jsme mě i s TouTřetí k němu. 😉
*Tato zpráva byla napsána z důvodného podezření v tzv. dobrý konec.
#v
ěci_nejlepčejši
Pan mineralog má nový odkládací stolek. Je z betonu a máme z něj oba velkou radost.
A ano, teď se bezostyšně chlubím a naparuju, vyrobila jsem ho totiž já. Možná mu ještě něčím natřu nožičky.
Betonu zdar, zdar, zdar!
Papírové zdi má náš panelák a sousedka zas křičí na děti, vůbec se nekrotí, je jasně slyšet každé slovo a jak si tak - neděle ráno - ležím v posteli, tak mi něco docvaklo.
Tímto se omlouvám širokému okolí za chvíle, kdy jsem měla vztah a kdy vztah zůstával přes noc.
Tak.
Můj o 180° nový pracovní život jedu ode dneška natvrdo. Skončila mi zkušebka a dostala jsem od nadřízené strašně milej mail, jako že dost hodně dobrý a že jsou rádi, že mě mají a že mě chtěj nafurt.
Jestli teda chci i já.
A já teda chci.
Tým
@CLOVEKVTISNI
❤️
TaDruhá vyplňuje cosi do školy: Zdravotní omezení a psychické poruchy... to nemám.
Začnu se ironicky smát.
Mlčky mě pozoruje, načež pokročí ke kolonce 'matka' a řekne: "Není."
Oukej, šach-mat. :)
Když ti muž tvého srdce pokaždý koupí jízdenku do zadního vagónu, protože ty prý při vlakových neštěstích statisticky nejméně často vykolejí, tak je to asi
#laskyplno
, že?
Zase jsem to někde slyšela: dala mu. Jsem ochotna chápat to v jediném smyslu: dala mu SVOLENÍ dopřát jí rozkoše. Bylo mu to dovoleno, směl ji potěšit (a ona potěšila jeho).
Kéž by ze světa zmizel ponižující výměnný obchod 'dala mu'.