Javier Milei dokázal v Argentině něco, co nemá v moderní historii obdoby. Byl přesvědčen, že příčinou pádivé inflace a vleklé stagnace jsou nadměrné vládní výdaje a ničivé regulace jednotlivých sektorů. A chtěl řešit na rozdíl od většiny politiků příčiny problémů, ne jejich příznaky. Ihned po nástupu do funkce zrušil polovinu ministerstev a jejich agend, souborem rozhodnutí zvaných Megadecreto zrušil 300 vládních intervencí do ekonomiky a snížil výdaje státu o čtvrtinu. Skupiny "odborníků" ho varovaly, ať to nedělá a ať dělá dále to, co se v Argentině dělalo dekády. Za rok v úřadu prezidenta: • klesla inflace z anualizovaného tempa přes 600 % do nižších desítek • ekonomika po prvotní reakci na utlumené výdaje vlády ukazuje prudké oživení, když začal rychle růst soukromý sektor • Argentina dosáhla prvního přebytkového rozpočtu od r. 2010 (kdy jí k tomu pomohly jen vysoké ceny komodit), aniž by prezident zvyšoval daně • realitní sektor ukázal mohutné oživení po zrušení cenových regulací. Javier Milei uspěl, protože vycházel z hlubokých znalostí ekonomie, nevyjednával s byrokraty, jednal okamžitě a nedal na levicové rady mezinárodních expertů.