Kdo by mi chtěl koupit kafíčko má nyní možnost mě podpořit ❤️ Nic navíc nedostanete, pouze přijdete o peníze. Ale zase si dám na Vás kafčo 😉

Dne 9. února 1003 uspořádal Boleslav III. masopustní hostinu na Vyšehradě, kam pozval mnoho velmožů, zejména Vršovce a nechal je povraždit. Tento čin vedl k povstání proti němu v Praze. Později Boleslav Chrabrý pozval Boleslava III. na neznámý hrad v Polsku, možná do Krakova, kde ho zajal, dal oslepit a uvěznit. Boleslav III. zemřel roku 1037.

Revolver, který kdysi vlastnil nechvalně proslulý psanec Jesse James.

Vladimír Hauptvogel se narodil 8. února 1914 ve Lhotě pod Džbánem. Byl československým vojákem a členem výsadku Chalk. Po okupaci Československa odešel přes několik zemí do Francie, kde vstoupil do československé zahraniční armády a účastnil se bojů o Francii. Po pádu Francie byl evakuován do Anglie, kde absolvoval výcvik zaměřený na speciální úkoly, včetně sabotážních kurzů a dalších odborných školení. V roce 1944 byl Hauptvogel zařazen do paradesantního výsadku Chalk, jehož členové byli vysazeni poblíž obce Větrov u Kamýku nad Vltavou. Skupina začala plnit své úkoly, avšak 13. května 1944 byli členové výsadku zatčeni gestapem. Hauptvogelovi se podařilo uniknout, byl však postřelen a po přestřelce s německými vojáky spáchal sebevraždu. Ani v tomto případě není šťastný konec 🖤

Escrava Anastácia, africká otrokyně, která žila v 18. století v Brazílii, proslula svou krásou a tragickým osudem. Ačkoliv nebyla prohlášena za svatou, mnoho Brazilců ji považuje za mučednici. Její matka, žena náčelníka afrického kmene Galanga, byla unesena evropskými otrokáři a převezena do Brazílie. I přes těhotenství byla ještě před odjezdem znásilněna svým prvním bílým majitelem. Anastácia se narodila na pozemcích Joaquina Pompeua a vynikala modrýma očima, kter�� zdědila po otci. Její výjimečná krása vyvolala žárlivost dcer majitele plantáže, které si vynutily, aby nosila těžký železný obojek a masku přes ústa. Nosila je po zbytek života, jen při jídle byly sundávány. Anastácia snášela své utrpení se stoickým klidem a milým chováním. Její majitel ji brutálně týral, znásilňoval a bil, přičemž jej podporovaly jeho dcery. Dne 12. května 1740 Anastácia zemřela na tetanus, způsobený rezavějícím železným obojkem. Před smrtí odpustila všem, čímž se stala symbolickým svatým. Po smrti jí její majitel udělil svobodu a zařídil civilní pohřeb. Její ostatky byly umístěny do kostela Rosario, kde však byly zničeny při požáru. Escrava Anastácia je dnes symbolem odpuštění, lidé se k ní modlí, zejména vězni a nemocní. Ve čtvrti Vas Lobo v Riu de Janeiru má svůj oltář, kde ji lidé uctívají.

Buffalo Bill 1877

Dne 9. února 1929 byl v Mexico City popraven José de León Toral, mexický katolický aktivista a kristeros. Tento akt následoval po jeho atentátu na generála Obregóna, zvoleného prezidenta Mexika, který byl jedním z hlavních strůjců krvavého pronásledování katolické církve v zemi.

Dne 9. února 1555 byl John Hooper, anglický duchovní a anglikánský biskup v Gloucesteru a Worcesteru, upálen na hranici v Gloucesteru. Byl významným protestantským reformátorem a mučedníkem, který podporoval anglickou reformaci. Hooper byl popraven za kacířství během vlády královny Marie I.

Dne 9. února 1554 se během „Wyattovy vzpoury” odehrála bitva u Londýna, ve které byl sir Thomas Wyatt mladší poražen. Jeho povstání proti královně Marii bylo potlačeno. Po porážce se sir Thomas Wyatt mladší vzdal, byl zajat a odveden do Toweru. Následný soudní proces, který byl pouhou formalitou, proběhl 15. března, a sir Thomas byl odsouzen k smrti za velezradu. Dne 11. dubna 1554 byl brutálně popraven.

Josef Vaňásek, významný český kriminalista, zemřel 8. února 1938 v Praze. Byl považován za inspiraci pro postavu rady Vacátka ze seriálu "Hříšní lidé města pražského" a následných čtyř celovečerních filmů. Josef Vaňásek působil jako policista třicet čtyři let, z toho třináct let vedl mordpartu. Jelikož pracoval i z domova, jeho manželka mu poskytovala potřebné zázemí. Své práci se plně věnoval a vedl si archiv s fotografiemi z jednotlivých případů, které ukládal do obálek s poznámkami ohledně směřování vyšetřování. Byl také průkopníkem v boji proti drogám a založil Ústřednu pro potírání obchodu s omamnými jedy. Pražská galerka si ho velmi vážila a poskytovala mu informace, včetně právě propuštěných vězňů, kteří ho považovali za spravedlivého a lidského vyšetřovatele. Jeho metody výslechu byly zvláštní - podezřelého nechal sedět před zrcadlem, donesl mu jídlo, pití a cigarety, a pak na něj rázně udeřil, ať kápne božskou. Údajně to fungovalo.

Ve středu 9. února roku 2022 skončila povinnost prokazovat se ve službách a hospodách covidpasem. Do hospod tak opět mohli i neočkovaní.

Dne 8. února 1887 schválil Kongres USA Dawesův zákon, který udělil americké občanství všem indiánům bez ohledu na jejich kmen. Zákon zrušil právní status indiánských kmenů a jejich vlastnictví půdy v rezervacích. Tato půda byla rozdělena mezi jednotlivé indiány, každý obdržel 160 akrů půdy. Zbytek rezervace byl nabídnut bílým osadníkům. Ačkoliv zákon formálně zrovnoprávnil indiány s bělochy, ve skutečnosti indiáni během 34 let přišli o zhruba 90 milionů akrů půdy.

Dne 9. února 1921 se v Brně narodil Ladislav Valníček, československý voják a člen 311. bombardovací perutě RAF. Když žil v Litoměřicích, byl napaden skupinou německých Hitlerjugend, což ho motivovalo k tomu, aby se po okupaci přidal k odboji. Brzy poté odešel balkánskou cestou přes Maďarsko, Jugoslávii a Turecko do Francie, kde vstoupil do československé zahraniční armády. Zúčastnil se ústupových bojů a po porážce Francie byl evakuován do Velké Británie. Tam vstoupil do RAF a stal se příslušníkem 311. bombardovací perutě jako palubní střelec, přičemž absolvoval více než 24 operačních letů. Po válce se vrátil do vlasti, ale po únoru 1948 byl zatčen a v inscenovaném procesu obviněn a odsouzen k šesti letům vězení, které strávil v jáchymovských lágrech. Po propuštění mohl pracovat jen v dělnických profesích. Zemřel v Litoměřicích dne 20. září 1987.

Dne 9. února 1944 zemřel Matěj Foubík, rakousko-uherský voják, odbojář a nejstarší český voják na západní frontě. Narodil se 15. ledna 1881 v Kněževsi a svou vojenskou službu zahájil v rakousko-uherské armádě. Po okupaci se zapojil do odboje, ale musel uprchnout do Polska, aby se vyhnul zatčení. V Polsku vstoupil do právě se formující československé vojenské jednotky. Po napadení Polska a následných ústupových bojích se dostal do sovětského zajetí. Po roce a půl věznění byl převezen na Střední východ, kde se ve věku 60 let přihlásil do bojové jednotky. Pod velením Klapálka v 3. rotě 11. čs. pěšího praporu – východního, se zúčastnil bojů v Sýrii. Následně se od října do prosince 1941 účastnil obrany obleženého Tobrúku, jako nejstarší „Tobrúcká krysa.” V roce 1943 dorazil do Anglie a opět požádal o službu v bojové jednotce. Byl přidělen k protitankovému oddílu Čs. samostatné obrněné brigády. Krátce nato však onemocněl a dne 9. února 1944 zemřel. Je pohřben na St. Mary’s Cemetery v Londýně.

Dne 9. února 1354 byla Anna Svídnická, třetí manželka Karla IV., korunována římskoněmeckou královnou v Cáchách. Římskou císařovnou se stala 5. dubna 1355 v Římě, během Karlovy korunovace na Hod boží velikonoční.

Dne 9. února 1972 zemřel v Ústí nad Orlicí Ludvík Krejčí, československý armádní generál, legionář z první světové války a jeden z významných československých válečných hrdinů. Narodil se 17. srpna 1890 v Tuřanech u Brna. Popsat jeho úspěchy ve funkci náčelníka Hlavního štábu několika větami je nesmírně obtížné. Pod jeho vedením se československá armáda stala moderní a efektivní silou, která v Evropě téměř neměla konkurenci. Společně se svými pečlivě vybranými spolupracovníky vylepšil organizační strukturu armády, zavedl moderní typy zbraní a zvýšil požadavky na vojáky a důstojníky. Výstavba pohraničního opevnění a motorizace armády jsou také spojeny s jeho jménem. Jeho mimořádné řídící schopnosti a lidské kvality se projevily i v roce 1938. Armáda provedla dvě bezchybné mobilizace a zaujala obranné postavení, připravena bránit demokracii. Generál Krejčí stál v čele a dodával ostatním sílu, i když bylo rozhodnuto přijmout Mnichovskou dohodu. Necelý půlrok poté byl ze své funkce odvolán a československá armáda přestala fakticky existovat. Po odchodu do penze mu nebylo dovoleno užívat si důchodu dlouho. Byl degradován, ztratil nárok na penzi a musel pracovat jako pomocný dělník. Zemřel 9. února 1972 jako prostý vojín v nemocnici v Ústí nad Orlicí a byl pohřben v rodných Tuřanech s legionářskými poctami.

@RomanKolacny Děkuji moc

Dne 9. února 1649 se konal pohřeb anglického krále Karla I. Stuarta, který byl popraven. Pohřeb proběhl bez obřadu v kapli sv. Jiří ve Windsoru, namísto tradičního místa odpočinku anglických králů ve Westminsterském opatství. Toto rozhodnutí bylo učiněno kvůli velkým sympatiím veřejnosti, které si Karel získal svou osobní důstojností během soudního procesu a popravy, a obavám z možných nepokojů.

Dne 9. února 1742 dorazila pruská vojska vedená Fridrichem II. k hradbám Brna. Fridrich II. tehdy vtrhl do Slezska, aby získal dědictví po císaři Karlu VI., na které si činila nárok Marie Terezie. Pruská armáda nedávno obsadila Olomouc a nyní zahájila obléhání Brna. Fridrichův hlavní stan se nacházel v Židlochovicích a pruští vojáci podnikali loupežné výpravy do okolí Brna.

Příběh jednoho vysokého člověka Nejvyšší muž v dějinách Islandu byl Johann Petursson. Narodil se v Dalvíku 9. února 1913 a byl známý jako „Vikingský obr“. Do 15 let měl normální vývoj, poté došlo ke zrychlení růstu. V 17 letech byl velmi silný a dokázal prý zvednout nákladní auto. Ve dvaceti letech již měřil 234 centimetrů a nosil boty o velikosti 42 centimetrů. Johann díky své povaze zaháněl všechny stereotypy o zlých obrech. K ostatním lidem byl laskavý. Zejména děti ho milovaly, protože je rád nosil na ramenou, když o to požádaly. Jeho výška mu ale zabránila sehnat práci, nebyl líný, ale do malých obchůdků na Islandu se prostě nevešel. Proto se rozhodl vyrazit do světa a vydělat si peníze jinak, totiž ukazování se lidem. Johann si to spočítal dobře a jeho plán vyšel. Cestoval napříč Evropou a vystudoval v kabaretech společně s dvěma trpaslíky, což mezi nimi vytvářelo zajímavý kontrast. Jeho miniaturní partneři hráli na obdobně malé akordeony, zatímco Johann stál mezi nimi a hrál na obrovské hudební nástroje. Jejich vystoupení úspěšně pokračovalo několik let. Do cesty mu vstoupila až druhá světová válka. Johann uvízl v Kodani a živil se prací v loděnici. Kvůli své výšce nemohl narukovat. Johannova kariéra ale s válkou neskončila. Ba naopak se po skončení konfliktu ještě více rozjela. V roce 1948 se přidal k zavedenému seskupení Ringling Bros a Barnum & Bailey. Začal pobírat plat 200 dolarů týdně, což na tehdejší dobu byly slušné peníze. Jednoho dne společnost Ringling Bros. Johann opustil a přidal se k show Glena Portera, který z něj učinil opravdovou hvězdu. Vyrobil pro něj vikinský kostým a obří helmu. Vikinský obr byl na světě! Na rozdíl od jiných lidí s gigantismem (poruchou růstu vyznačující se nadměrnou výškou) se Johann těšil dobrému zdraví a vyznačoval se velkou sílou. Kromě toho byl i prohnaným a mazaným podnikatelem. Vytvořil putovní show, v níž byl jedinou atrakcí, a za pět let práce zvládl našetřit enormních 50 tisíc dolarů! Byl tak oblíbeny, že si zahrál i ve filmu. Objevil se například v Prehistoric Women (1950) po boku krásky Jayne Mansfieldové. V témže roce si dal pauzu a znovu se k filmům vrátil až o třicet let později díky snímku Carny. Šlo o jeho poslední dílo, pokud nepočítáme dokumentární film Being Different, který vznikl o rok později. Poté se jeho zdraví začalo zhoršovat a 26. listopadu 1984 zemřel v rodném Dalviku ve věku 71 let. Ve městě později na jeho památku otevřeli muzeum.