Máma mi ráno řekla: zkus se rozhlížet kolem sebe a uvidíš, kolik kluků se na tebe kouká. Měla pravdu. Rozhlížela jsem se, rozhlížela, napálila to do lampy a najednou na mě čuměli úplně všichni
Moc se mi líbila starší paní v tramvaji, která vystartovala na slepého pána s asistenčním psem, který si lehl na zem: „Prosímvás, to nevidíte, že ten pes překáží?”
Neviděl, no…
Stres ze státnic byl drsnej, ale co je to oproti stresu, když vám prodavačka namarkuje nákup tak rychle, že ho absolutně nestíháte dávat do tašek, už na vás tlačí s placením, nestíháte vylovit kartu a za váma už je děsná fronta
Je smutný bejt ve vztahu, kde druhýmu všechno servírujete až pod nos, pomalu mu utíráte zadek, udělali byste pro něj první poslední, snažíte se mu splnit každičký přání, který ani nevysloví, a ten druhej se ani nezeptá, jestli si dáte taky čaj a bez zájmu ho udělá jen sobě.
Říkaly jsme si se sestrou, že si nebudeme připlácet za výběr místa v letadle a necháme to náhodě.
Náhoda zafungovala skvěle, máme místa vedle sebe, já 22F, ona 22E…
Jen s tím detailem, že jsme před odletem zjistily, že každá v jinym letadle.
už prakticky rok žiju v absolutní izolaci. Jednu kamarádku jsem viděla 2x, druhou 3x. To je všechno
Neustále home office a distanční výuka. Nikam se jít nedá.
Až teď mi dochází, jak strašně moc mi to ovlivňuje psychiku. Že už to není v pohodě. Já nejsem v pohodě.
Strašně mě rozčilujou lidi, co v obchodě prodavače nepozdraví, nepoprosí, nepoděkují. Prostě po něm jen štěkají pokyny.
Takovejm lidem bych dávala k nákupu dárek. Kaktus zastrčenej do zadku.
Nevím proč, ale nemůžu se zbavit pocitu, že holka, která svýmu klukovi zakazuje koukat se na porno, bude zároveň holka, která v posteli bude ležet jak prkno a aby mu ho třeba vykouřila taky nebude připadat ani v úvahu.
“Ahoj, skvělá postava.”
“Ahoj, díky, ale potřebuju pár kilo nabrat.”
“Proč?”
“Protože vážím málo a projevuje se mi to na zdraví.”
“Mně teda nepřipadá, že by s tvým zdravím bylo cokoliv špatně.”
Mně zase nepřipadá, že bych se s takovýmhle člověkem chtěla seznámit.
Nechce s tebou sex - “Panebože, co je se mnou špantě? Jsem ošklivá? Tlustá? Smrdim? Proč?”
Chce s tebou sex - “no jasně, o nic jinýho mu nejde, na to jsem mu dobrá, nic jinýho ho nezajímá.”
Dneska mi měli prváci napsat anonymně na papírek věci, které je nejvíc stresují.
Někdo mi tam napsal “Když jsme na nákupu, jdeme platit a mamka ještě pro něco rychle odběhne.”
Joo holka/chlapče, mně je 23 a mám to stejně.
“Ahoj.. nevím, jak vybočit z řady ostatních kluků, ale upřímně bych rád někdy zašel ven.”
“No tak si vem boty a běž, co ti brání?”
Sama. Umřu sama. Je to jasný.
Ze dnešního dne mám smíšené pocity.
Přišla jsem do nové třídy, jeden kluk se na mě podíval, drknul do spolužáka: „Kámo… splnil se ti sen…”
Uprostřed jiný hodiny přišla učitelka, rozhlídla se a: „Vy jste tady sami?!?!” “Ehm, tady učím já.” “Aha, já myslela, že jste studentka.”
Moje nároky před X lety: můj budoucí kluk bude muset mít titul, hodně číst, sportovat, měřit 2 metry, 45 cm přes biceps, dělat ředitele firmy, milovat zvířata a mít modrý oči. Přes to nejede vlak.
Moje nároky teď: panebože, on ví, jak se píše výjimečně? Toho si chci vzít.
Někdo se s váma nečekaně rozejde. Po týdnu přijde s tím, že chce zpátky. Odmítáte. X měsíců prosí o druhou šanci. Po X měsících mu jí dáte. Vaše city k němu se naplno obnoví. Za 14 dní přijde s tím, že to nezvládá a nemůže s váma být. Po dvou týdnech napíše, že mu chybíte. Proč?
Kocour se snaží procpat hlavu do odpadu ve vaně. Tak se ho ptám: „O co se to snažíš, ty blbečku?”
Z kuchyně se ozve milý: „Jen jsem ti chtěl pomoct umýt nádobí...”
Hele kluci, nebojte se toho a prostě tu holku, která se vám líbí, oslovte. Online, offline, je to jedno, běžte do toho.
Třeba vám neodpoví.
Nebo se začne psát hrozně hezkej příběh…
“A co tě přivedlo do Prahy? Práce? Škola?”
Pokaždý, když řeknu, že jsem z Prahy.
Je to divný, ale ještě existujou lidi, kteří se v Praze dokonce narodili!
Stála jsem v obchodě a hrozně dlouho vybírala donut.
Vedle mě se najednou ozvala paní: „Ten pistáciovej je nejlepší.”
“No, když já nemůžu ořechy.”
“Aha, to je blbý, ale já to říkala dceři, ne vám.”
A přesně to je ten druh trapný situace, na kterou budu myslet ještě pár let.
Poskládala jsem 2000 ks puzzle, tak pyšně posílám fotku rodině.
Babička: „To bylo rychlý.”
Já: „Potřebuju větší puzzle.”
Babička: „Potřebuješ víc chodit mezi lidi.”
🥲
Achjo, mě tady vždycky začne sledovat nějakej pěknej kluk, tak se zaraduju, začnu vybírat svatební dort a představovat si svoje jméno s jeho příjmením a pak zjistím, že je třeba z Brna.
Oslovil mě na ulici kluk. Doprovodil mě na tramvaj. Nervózně jsme pokecali, řekl, že se mu líbím a vzal si na mě číslo.
Sice to byla na 99 % sázka s kámošem, na 99 % se už nikdy neozve, byl trochu zvláštní, ale… bylo to moc milý! Kluci, dělejte to častěji. Ty holky to potěší.
Prakticky všichni moji kamarádi teď řeší hypotéky, koupi baráku, auta, zásnuby, děti, doktoráty, cestování po celym světě, někdo i účast na mistrovství světa...
Já: „Mami, tenhle jogurt včera prošel. Stane se mi něco, když ho snim?”
"Koupila jsem okurky. Jsou pěkný, velký, tvrdý a byly v akci."
Máma: "Tak si pak dej aspoň ponožku na kliku. A pusť nahlas rádio."
Vylezu z puberty dřív než ona.
Pokud máte problém se zdražením alkoholu, tak ano, máte problém, ale s alkoholem, ne s penězma.
Už jednou jsem psala něco podobného. Tak si to připomeneme v současný situaci.
Přijela jsem z koní, nastoupila do výtahu, do kterého se přistoupil sympatický mladý muž, který si stoupnul vedle mojí levé ruky.
Výtah se rozjel a v tom se z mé zadní kapsy ozval Waze: “Dorazili jste do cíle. Váš cíl se nachází vlevo.”
Tak vyděšený pohled jsem dlouho neviděla.
Většina holek: *sní tři zrníčka rýže* „Fuj, jsem přecpaná, do zítra už nejím!”
Já, dojídajíc dortík po polívce a guláši se šesti: „Tak kdy bude sváča?”
Před půl rokem se mi chtělo při řízení zvracet, propotila jsem triko i sedačku a byl to pro mě hroznej stres.
Včera jsem sama dojela do Vídně, dnes zpátky.
Na pohodu. Bez stresu.
Hrozně mě to bavilo.
Jsem skvělá.
Vystupuju z metra a slyšim za sebou “slečno, slečno, počkejte.” Tak jsem se otočila (sebestředně) a nějak kluk nejdřív tak koukal a pak mi říká “tamhle ten pán si vás v metru fotil. A pak šel za váma a pořád si vás fotil. Tak jen abyste věděla.”
Jakože… cože?
Frajerka ve fitku si mě prohlídla od hlavy až k patě a říká mi: „a vaším cílem je i zhubnout, že?”
Tu činku měla v zadku narvanou ještě než jsem přišla, přísahám!
Myla jsem se mentolovým antistresovým mýdlem.
A omylem jsem se umyla… všude.
Vzhledem k tomu, že takovýhle vítr mezi nohama asi nemají ani některý holky z E55, doufám, že to aspoň bude mít antistresový efekt nejen na tělo, ale i na ni.
🧔🏽”V ty posteli je strasne mista, jak tu nejsi”
👩🏽 “jako že jsem tlustá?”
Už půl hodiny čekám na odpověď, takže předpokládám, že si šel sám vykopat hrob.
Stává se mi docela dost těžko uvěřitelných věcí.
Ale že si mi kocour stoupne na mobil, matchne mě s nějakým klukem na Tinderu a ještě mu pošle “😉” jako první zprávu, tomu se sakra těžko věří i mně.
U metra stál chlap. Slušně oblečenej. V jedný ruce kelímek na espresso, v druhý kelímek s vodkou.
Nejdřív do sebe kopnul vodku, pak obsah kávového kelímku a se vztyčenou hlavou se vydal do metra.
Chápu. Úplně.
Kontroluju každý dvě minuty, jestli už náhodou neodepsal, abych pak čekala hodinu než mu odepíšu já, aby to vypadalo, jakože mi je jakože volnej?
Možná.
Jsem pošahaná? Určitě.
Na druhou stranu, učení je takovej ideální partner.
Nevadí mu, že u něj sedíte s mastnou hlavou, v teplákách, stráví s váma veškerej váš volnej čas, bez keců s váma kamkoliv jede, můžete ho vzít i do kavárny dle vašeho gusta.
No a ten orgastickej pocit, když uděláte zkoušku...
Říct “no tušil jsem, že jsi jedlík, ale nevěděl jsem, že jsi až takový prase.” holce, která si prošla/prochází PPP a řekne ti, že se stydí za to, jak moc jí a trápí jí to, není úplně nejchytřejší nápad.
-“Prosímtě, a to ti nevadí, že jsi pořád hrozně chlupatá?”
+”Ehm, no, jasně že vadí, ale já za to úplně nemůžu, to jsou projevy jedný nemoci, už jsem zkoušela vosk i laser a stejně nic moc, ale co nadělám…”
-“Víš… já myslela chlupy od koček… na oblečení…”