Tohle jsme my. Jaryn Švarc a Jenda Kubiš. Dva kluci z Moravy, kteří se nesmířili s kapitulací a odešli bojovat.
Je rok 1941, trčíme v Anglii, tak jsme si tady založili účet a čekáme, co nám osud přinese.
Díky kamarádi. Podávám všem ruku. Valčík mě silně obejme: "Sejdeme se tam nahoře. Velitel a kluci už na nás čekají".
Je tma. Svíčky už dávno pohltila voda. Soukám se do jedné z vrchních tumb, napravo od schodiště.
Čekáme.
Jaryn
Bušení kladiv nad hlavou.
4 náboje, poslední pro mě. A v kapse ampule s jedem.
Sebevražda je hřích. Je to ale menší hřích než zrada všeho a všech.
Jaryn
Deska praskla. Její úlomky padají na schody. Světlo ozářilo prostor. Je to, jako by k nám z chrámu sestupoval sám Bůh....
Jenže ten by nemluvil německy a neměl vysoké boty. Střílím!
Pozoruju fresky na stropě. Andělé sestupují z nebes. Jdou si pro mě. Zemřít v kostele, v místě dobra. Cítím najednou takový klid. Smíření.
Bože, pomoz mi obstát v této zkoušce se ctí.
Jenda
Zase odsunují poklop ve stropě, světlo ze světlometu, vsouvá se žebřík.
To jako vážně? To už jsou tak zoufalí?
Nohy ve vysokých botách. Skvělý terč!
Dostal to přesně, svině náckovská.
Hák! Zachytil náš žebřík!! Kurva!
Držíme ho ze všech sil. Přetahujeme se o něj s českými hasiči!! S českými hasiči, do prdele!
Co jste to za Čechy?
Klouže nám v dlaních.
Kurva! Kurva! Kurva!
Dokud nebudou až u schodů, jako bychom tu nebyli. Nemáme moc munice, tak nestřílet zbytečně. A poslední nechat pro sebe. Velitel nám podává ruku. Jeho stisk je pevný a odhodlaný. "Sbohem kluci."
Jenda
Tak jsme tady! Kola necháváme opřená o sloupy el. vedení u plotu zahradnictví. Pro snadnější únik jsme je natočili směrem dolů na Libeň. Jožka si pod pláštěm složil samopal, můžeme se přesunout na druhou stranu křižovatky k zastávce tramvají od Kobylis.
Jenda
Jak na nás přišli? Někdo nás určitě musel prásknout! Ale kdo, vždyť tady o nás vědělo jen pár lidí, všichni naprosto spolehliví. Že by dostali Fafkovy a mladá Líba nevydržela to jejich zacházení? Mladá krásná Líba, tak plná života. Neměl bych jí to vůbec za zlé, oni dokážou ⬇️
Střídáme se v hloubení... Čeho? Díry? Tunelu? Efekt je mizivýt, ale aspoň je co dělat. Oči nás pálí, dusíme se.
"Vzdejte se, nic se vám nestane!"
Nasrat!
Rány od schodů. Kladiva? Tlučou do té velké kamenné desky nad schodištěm. Jestli se sem tudy dostanou, je s námi konec.
Kolik toho máme?
Já pět. Dávám jeden náboj Valčíkovi, kterému zůstali jen 2.
Jaryn
"Nestřílejte, vedeme kněze!"
Jde pro ten kýbl? uchechtne se tiše Valčík.
"My žádného kněze neznáme!"
Najednou slyšíme Petřekův hlas: "Tady mi říkají, abych vám řekl, abyste se vzdali. Tak vám to tedy říkám. Prý se vám nic nestane a budou se k vám chovat jako k válečným zajatcům"
Přístup na kůr je volný.
Poslední zásobník a v něm tak polovina nábojů. Podíváme se s Pepíkem na sebe. Oba víme. Usměje se na mě a já na něho. Jdeme na ně, bráško!
Jenda
Jsme promočení a svorně drkotáme zubama. "A vy jste se mi smáli, že nosím ten koupací plášť. Já jsem, na rozdíl od vás hoši, na tyto Priessnitzovy koupele připraven". Valčíka ten humor asi nikdy neopouští. A to je dobře.
Jaryn
Snažím se proskočit mezi vozy tramvaje, ale tam mi cestu zatarasil nějaký chlap, takže musím naokolo. Lidé křičí:"Chyťte ho! Chyťte ho!"
Copak se všichni zbláznili? Uhni dědku, nebo tě zastřelím! Jděte mi z cesty! Střílím do vzduchu. Tohle za to, co jsem udělal? To jste Češi?
Stehlíkovi. Rodina, kterou předevčírem vyvraždili. I Jaryn dostal jejich adresu jako záchytnou. Přemýšlíme, co z nich dokázali vymlátit a jestli jsou nám už na stopě. Protože tady jsme jako v pasti. Jediný vstup stropem, ten druhý, ke kterému vedou široké schody a který vede do⬇️
Jindra je zpět! Prý se jí nějaké zvědavé ženské vyptávaly, kam s tím kolem jde a čí je to kolo. Zvládla to na výbornou, že prý tátovo, který se zranil.
Ach jo, začínám ohrožovat už i děti.
Jenda
Atentát podle Jendy a Jožky
🧵⬇️
Přijíždět Heydricha jsme ani jeden neviděli. V kritický moment nám ho musela zakrýt tramvaj, která přijížděla ze stejného směru a zastavovala na zastávce. Byla dost dlouhá, tři vozy a auto ji objíždělo zleva, protože tam není nástupní ostrůvek.⬇️
Další slzný plyn. Snažím se to vyhodit ven. Najednou z hadic začne stříkat voda. Ledová voda přímo do obličeje. Proud mě shodil ze žebříku.
"Já se z toho ještě nastudím!" směje se Valčík. "Konečně si můžeme vyprat!"
Jaryn
"Ufff, to bylo o fous. Honzovi už koukal z vody jenom nos", nedá si pokoj Valčík. "A to musel už stát na stoličce!" přisazuju si.
Všichni se smějeme. Nemůžeme přestat i když se u toho dusíme. Je to snad úlevou nebo z únavy. Nebo z vědomí blízkého konce.
Jaryn
Světlo tady proniká jen malým okénkem ve zdi. Tady vzadu už je tma. A v zazděných tombách leží mrtví mniši a já vedle nich. Zavřu oči a představuju si, že jsem jeden z nich. Doufám, že se ostatní brzy ukážou, poněvadž je tady poněkud mrtvo.
Jaryn
Jsou tu. Pár civilů s Klobouky na hlavách a s pistolemi v ruce. To bude asi gestapo. A esesáci s puškama. Před sebou tlačí otce Petřeka. Je příšerně zmlácený. Tohle není náhoda, ty svině jdou na jisto, někdo nás zaprodal!
Jenda
Nemůžu usnout. Myslím na všechny doma, na Moravě. Co asi říká otec, zdali jest na mne hrdý, že aspoň já jsem se zúčastnil odboje...
Maminko, drž nad námi ochrannou ruku, prosím.
Jenda
9.6.1942
Hřbitov invalidů v 17.00.
Za zvuku Písně o věrném kamarádovi a Písně o věrnosti SS, za rachotu čestných salv, byl R. Heydrich uložen do hrobu.
Pepíku, jak jsi na tom?
Veliteli, pár jsi jich dostal, dobrá práce! A víš, že nemáš boty 😁
Adrenalin pracuje. Mluvím, směju se. Všichni jsme zaprášení, odření a pořezaní, ale vůbec to nevnímáme.
Jenda
Ten pocit, že už tu dlouho nebudeme... Sázíme se, kdy si pro nás přijedou. Já to vidím optimisticky a říkám, že už zítra.
Akorát je teda divné, že se dnes pan Zelenka neukázal, jak říkal.
Jenda
On žije! On snad na mě dokonce míří pistolí! My jsme to podělali? Proč Jožka nestřílí? Zatracená krev, nic nevidím! Kde mám kolo? Proboha, proč je tady najednou tolik lidí? Pitomá tramvaj.
Musím okamžitě pryč!
Jenda
Vracíme jim ty slzáky a vždy přidáme i pár pozdravů z našich zbraní. Ale munice ubývá. Jožka vyrobil další zápalnou láhev.
"Vzdejte se, nic se vám nestane!"
Ani hovno! Z některých hadic už mají řešeto.
Jaryn
Najednou tolik světla. Co to na nás zkouší? "Já jim dám posvícení," Valčík už stoupá po žebříku. "Tma tady bude!" Dvě rány a mají po světlech. Amatéři. Ještě jim tam přihodíme jeden výbušný pozdrav.
Z krypty s láskou, hajzlové!
Jaryn
Stojím zády k zahradě výzkumného ústavu, opíram se o betonový sloup a sleduju tramvaje. Od Trojského mostu šplhá trojka. Lidé vystupují a nastupují, děvčata už nosí letní šaty. Slunce se snaží prodrat mezi mraky a stromy protějšho svahu, korunovaného budovou Vychovatelny.
Jenda
Musíme tu díru dodělat. Musíme se prokopat ven! Kde je ta železná tyč? Jožko, podej mi ji. Já vím, že je to blbost, ale aspoň se zahřeju, jinak v té ledové vodě zmrzneme.
Jaryn
Bombu už mám v aktovce připravenou k akci. Vršek odšroubovaný, prstem držím olůvko, aby se látková pojistka neodmotala příliš brzo. Prst už mi začíná dřevěnět a strašně se mi potí ruce.
Kde ten chlap sakra je?
Jenda
Ještě si vykouřím cigaretu, než zalezu zpátky do té naší smradlavé díry. Když 7 chlapů sere do jednoho kýble, i když je v něm vápno, v místnosti s jedním malým větracím otvorem, je to sakra znát. A dál to nebudu rozmazávat.
Jaryn
Přišel pan Zelenka, že prý ráno sebrali Jindřišku a další děvčata jejího věku z okolí té libeňské prodejny Baťa. To určitě udaly ty zvědavé ženské!
V Pečkárně se musela procházet s kolem a ona to zvládla!! Teď se vrátila domů. Unavená, hladová, roztřesená, ale pustili ji!!
Spal jsem, co to šlo, ale odpočatý se necítím. A čas se tu vleče. Ráno jsem si chvíli popovídal s otcem Petřkem, když mi přinesl noviny. Nezaháleli. Už vyvraždili celou rodinu. Snad konečně přijde někdo z kluků. Venku svítí slunce a tady je zima jako v psírně.
Jaryn
Co teď? Stáhnout se do krypty? To bychom odkryli vstup do úkrytu. Varovat je? Na to už asi není čas a kluci, pokud to už nevědí, tak to brzy zjistí. Protože my jim to zadarmo nedáme. Živé nás nedostanou a pár jich snad vezmeme sebou!
Jenda
Zase poutací palba. To určitě poletí další granáty. Celkem těžce se mi už dýchá, téměř neslyším. Teče mi krev. Odkud, netuším. Bolest nevnímám. Ještě jste mě nedostali.
Jenda
Tak tedy dnes.
Tolik lidí na nás spoléhá. Nejen ti, kteří nás vybrali a připravili v Británii, ale hlavně ti všichni tady, kteří se o nás už skoro půl roku starají a pomáhají nám. Nesmíme je zklamat.
Držte nám palce.
Jenda
Velitel měl k nám řeč. Že jsme tady přijeli bojovat a ne se vzdávat. A že klidně po tom, co se udáme, můžou Němci zlikvidovat Dolní Vilémovice, obzvlášť když jsem tam teď byl. Zase má pravdu, velitel. Máte všichni pravdu.
Ať už jsme tady z té díry pryč! Ať už můžeme zase pracovat
Nakonec pro kolo šel Mirek Piskáček, že ho zaveze zpátky Smržovým, kterým patří. V rádiu co půl hodiny vyhrožují, že budou popravovat celé rodiny. Dětem by přece nic neudělali, ne?
Jenda
Dnešní hlídku nahoře mám já, velitel a Bublík Pepa Bublík. Když si uvědomím, kolik materiálu a zbraní s námi bylo vysazeno a my tu držíme hlídku každý s jedním Coltem a pár granáty, nevím, jestli se mi chce smát nebo brečet.
Tak radši dobrou noc.
Jenda
Tolik lidí, tolik lidí zavražděno, tolik nevinných lidí.... My nikoho z Lidic neznáme, slyšíte!!
Nemůžu, už nemůžu tady jen sedět a schovávat se, když vraždí nevinné jen proto, aby dopadli mě.
Jenda
Bum, bum. Oknem něco dopadlo na podlahu...
Do prdele, dýmovnice. Slzný plyn. Začínají mě pálit oči, štípe to v nose.
Děkujeme, to nemuselo být!
Šup s tím zpátky.
Jaryn
Můj táta byl srdcem Čechoslovák a sociální demokrat, takže i já jsem se po mnichovských událostech zúčastnil protestní manifestace na obranu republiky, nebo se v Žilině v hospodě popral s místní lůzou. A raději jsem proto v továrně spal s nabitou zbraní. Tenkrát jsem pracoval 1)
Nemáme se jak bránit. To okno je tak 3 metry vysoko. Voda stoupá a ty zasrané dýmovnice a slzáky nemáme jak vyhodit.
Koukám na ten otvor ve zdi pod oknem, jak jsme zkoušeli kopat, ale moc nám to nešlo....
Jaryn
Paní Nováková vypadá vyděšeně. Ani se jí nedivím. Tvář, košili, všechno mám od krve. Než jsem se umyl, přinesla mi košili čistou. Tu moji, od krve a propálenou, prý pak spálí v kamnech.
Jenda
BUM! Ohlušující výbuch, tlaková vlna, střepiny a úlomky karoserie. Heydrichův plášť vylétl do vzduchu, na okamžik se zachytil na drátech el. vedení a zvolna se snáší dolů na ulici.
A bolest v levém oku.
Jenda
Otevírá se poklop. Mám tušení, že dnes to nebude otec Petřek, aby nám přinesl noviny a vynesl kýbl. Ustupujeme hlouběji do krypty. Mrtví nám kryjí záda.
Jaryn
Snad je Jožka v pořádku. Ale vzhledem k tomu, že podle rádia se hledají 2 atentátníci, se mu muselo také podařit uniknout. Jenže taky hlásí, že ten hajzl je po operaci a zotavuje se. Zklamali jsme. Já jsem zklamal. Špatně jsem to hodil a teď všichni ti stateční, nezlomní lidé ⬇️
Jenda Kubiš, chlapec jako květ, má na sobě flanelové dlouhé spodky a trikotový nátělník. Protože dnes má službu nahoře, oblékl si jen vzdušnou tmavomodrou teplákovou bundu a šedý oblek s černým proužkem.
Zavření v hrobce čteme o popravách.
Je třeba přijít na jiné myšlenky.
Pojďte si udělat takové otázky a odpovědi. Ptejte se nás na cokoliv. Kolik máme sourozenců, kde jsme sloužili, cokoliv vás zajímá. Rádi odpovíme!
Kluci z krypty.
Matrace jde z okna pryč. Tak tohle jim nevyšlo.
A co je zase tohle? V okýnku se objevily nějaké hadice. Snažíme se je vystrčit pomocí žebříku a daří se nám to. Jenže jim se zase daří strkat je zpátky.
Jaryn
Poklop se znuvu odsunul a ze tmy se ozval známý hlas: "Tak kdopak si tady objednal dušená játra?"
Valčík! Mizera jeden. Jde přímo od Moravců a nese výborný oběd od tety. Myslím, že o zábavu máme postaráno!
Jaryn